Péče
Péče o koně během celého života
Stejně jako lidé, ani koně nemají předem určenou délku života. Jedna věc je ale jistá: domácí zvíře má daleko větší naději na dobrý život do svých dvaceti let, než je tomu u jeho divokého protějška. Poníci žijí déle než koně, ale podstatný vliv na věk má péče, výživa a pracovní vytížení zvířete. Je zajímavé, že zatímco některá plemena - jako je tarpan, který se podobá Exmoorskému poníkovi, plemeno American Buckskin nebo koně vyšlechtění z divokých španělských mustangů - mají prakticky nezměněný svůj "divoký" profil. Equidy moderní plemenitba od základů změnila: vylehčila se kostra a zvýšil se atletický potenciál a naopak se poněkud snížily takové "divoké" znaky, jako je odolnost vůči špatnému počasí a schopnost přežít jen na nekvalitní potravě. Rychlý růstový vývoj, například anglického plnokrevníka, je zcela nepřirozený přírodní model, přitom však pro většinu vývoje existuje víceméně stejný trend u všech equidů od hříběcího věku až po stáří.
Od narození do šesti měsíců
Od okamžiku, kdy se hříbě narodí, má jen jednu potřebu - přežít. Narozdíl od dětí či štěňat nebo koťat, která se dostanou ke strukům, aniž by musela stát, musí se koně a poníci po porodu během několika málo hodin postavit, aby se dostali ke svému prvnímu mléku - kolostru neboli mlezivu. Je úžasné pozorovat, jak hříbě na rozdíl od jiných mláďat, která může matka odnést mimo nebezpečí, na svých předlouhých nohou s matkou drží krok již od prvního dne narození. Hříbata se rodí s končetinami, dosahujícími délky dvou třetin délky končetin dospělého koně, a tento přírodní fenomén je jedním z hlavních faktorů, které umožňují divokému koni tak dobře odolávat přirozeným pronásledovatelům.
Do šesti měsíců (a někdy i o něco déle) bude hříbě trávit čas pouze sáním mateřského mléka, spaním a růstem, to vše pod dohledem klisny - jeho matky. Kromě denní manipulace bychom od tak mladého zvířete neměli již nic očekávat. Rychlost jeho růstu je tak vysoká, že hříbě dosáhne téměř poloviny dospělé výšky do sedmi měsíců. Jeho požadavky na bílkoviny od dvou týdnů do deseti měsíců jsou až 20% jeho diety ve srovnání v 12% u dospělého koně. Požadavky mladého koně na vlákninu jsou však malé - okolo 6% ve srovnání s 25% u dospělého zvířete.
Během prvních několika dnů po narození by se měly klisna i hříbě ponechat v klidu a odděleně od ostatních zvířat, aby se mezi nimi vytvořila a azba a hříbě zesílilo. Hříbě má pouze ty protilátky, které získalo přirozeným způsobem od klisny, a trvá několik dalších měsíců, než si vybuduje vlastní obranyschopnost. Divoká hříbata jsou vůči nemocem náchylná a mnohá jejich důsledkem hynou. Je štěstí, že můžeme domácí hříbata vakcinovat proti chorobám jako je tetanus a chřipka koní. Je také důležité začít hříbě odčervovat už od jednoho měsíce, protože hříbata jsou citlivá na parazitární nákazy, které se přenášejí mateřským mlékem a pastvou.
První učení
I když jsou hříbata vychovávána v domácím prostředí, je pro jejich vývoj důležité napodobit přirozený sociální systém ve stádě. Je zapotřebí mít jiné klisny jako "chůvy" a v okolí jiné koně nebo poníky. Ostatní mladá zvířata mohou být společníky pro hry, zatímco klidný veterán bude mít roli důvěryhodného jedince s trvalým dobrým vlivem, jsou-li hříbata konfrontována s novými věcmi a výzvami. Koně a poníci vychovávaní pouze v lidské společnosti projevují známky nebezpečného chování, jako je kousání a útočení, protože se nenaučily základním vztahům a podřízenosti, jak by se stalo při normálním životě ve strukturovaném stádě. Hříbata také nebudou schopna chovat se normálně v sociální skupině jiných koní a budou vydávat špatné signály, což je učiní předmětem terorizování a šikany.
Vše, čeho bychom měli výcvikem dosáhnout, je dokázat vést zvíře pomocí ohlávky, na několik minut je v klidu uvázat, abychom je mohli vyčistit, a postupně mu bez odporu zvedet všechny čtyři končetiny. To vše by se mělo dělat přímo u klisny.
Je důležité, aby končetiny a kopyta kontrolovali veterinář a podkovář. Kosti v končetinách mají chrupavčité růstové plotnky umístěné na horním (proximálním) a dolním (distálním) konci. Protože je chrupavka měkká, musí být končetiny zatěžovány rovnoměrně, aby se ěhem růstu vytvořilo pravidelné postavení jednotlivých částí. Zpočátku jsou růstové ploténky měkké a osifikují (kostnatí) od kopyta směrem nahoru.
Ve volné přírodě nelze vady v utváření nijak napravovat a postižené zvíře bude ve svém dalším životě handicapováno, pokud vůbec přežije. S pomocí lidí lze naštěstí menší vady ve vývoji končetin obvykle napravit v tomto raném období věku.
Od šesti měsíců do dvou let věku
Po dosažení šesti měsíců by mělo být hříbě více či méně samostatné a měli bychom dále rozvíjet jeho důvěru v lidi a ostatní zvířata. Ve volné přírodě by se mladá zvířata učila od svých vrstevníků a starších členů stáda tím, že by při styku s nimi poznávala jejich roli v hierarchii stáda. Domácí zvíře se však stalo členem lidského "stáda". Máme štěstí, že tato mladá zvířata budou spoléhat na nás, pokud jde o zajišťování potravy a pravděpodobně i společnosti, a tak prces vtiskávání správného chování nebývá příliš obtížný; hříbata v nás vidí toho, kdo je krmí a je jejich přítelem.
Během prvních dvou let života porostou těla těchto hřbečků a klisniček velmi rychle a proto je důležité, abychom je příliš nezatěžovali ani duševně, ani fyzicky, protože by to narušilo jejich přirozený vývoj. Především bychom měli uspokojovat jejich potřeby; jejich vývoji pomůžeme zavedením přirozenější péče, tedy umožněním kontaktu s koňskými a lidskými společníky, aby se naučila jaké je jejich místo ve "stádě", a poskytnutím dostatečného času na hraní a odpočinek, aby mohla posilovat svaly a růst, aniž by jejich nedospělá těla byla nadměrně zatěžována.
Odstavené hříbě už nebude mít přirozenou dietu na míru, kterou dosud mělo od klisny v podobě mateřského mléka, a tak je důležité, aby v krmné dávce byla dostatečná hladina vápníku, minerálních látek a bílkovin. Dieta pro mladá zvířata je diskutabilní záležitost, protože překrmování nebo nesprávné krmení později vede k problémům.
Musíme si uvědomovat, že koně a poníci dospívají různou rychlostí v závislosti na vyšlechtění; geny plnokrevníka určují, že bude víceči méně vyvinutý ve dvou letech. Je skutečně riskantní ( a může tro mít škodlivý dopad v dlouhodobější perspektivě) nadměrně krmit "vytáhlé" hříbě, aby se urychlil jeho růst kvůli předvedení. Svalům a kostem, které podpírají celé tělo, se musí dopřát dostatečný čas na uzrání.
Je mnohem lepší poskytnout dostatečné množství píce a pomalu stravitelného krmiva, sestaveného tak, aby mladá zvířata netrpěla nedostatkem živin, a umožnit jim pasení, pokud je to možné. Pro náležitý vývoj svalů postačí vypouštět zvířata ven, aby měla pohyb. Tímto způsobem nenutíme mladá zvířata podávat výkon jako dospělí koně, protože nedospělé zvíře si může nepřiměřeným tréninkem, například lonžováním, nadměrně zatěžovat klouby, a způsobit si tak deformace, jako jsou špánky (exostózy).
Kopyta by měl každých šest týdnů upravovat pokovář. Bude to minimalizovat potíže v době, kdy se kůň poprvé okove.
Porozumění schopnosti učit se...
Kůň se přirozeným způsobem učí poznávat spojení mezi signály nebo ději, které určují, jak se má chovat. Značnou část chování kopíruje od starších členů stáda. Jestliže jedno zvíře vyrazí vpřed určitým směrem, pak zbytek stáda téměř jistě vyrazí za ním, ačkoli ostatní koně k tomu nedostali žádný podnět. Účelem učení je zajistit přežití; koně se učí reagovat tak, aby se vyhnuly nepříjemnostem, získali odměnu v podobě pamlsku či potravy nebo aby unikli nebezpečí.
Je důležité koně při počátečním výcviku vystavovat takovým podnětům, jako jsou štěkající psi, hlučné automobily apod. Výcvik se provádí tak dlouho, dokud na ně nepřestane reagovat dramaticky. Když mladé zvíře vystavujeme novým zážitkům, měli bychom být co nejklidnější, protože citlivě vnímá sebenší napětí a nervozitu.
- Během dne se skoněm nebo poníkem pravidelně stýkejte, ale umožněte mu také odpočinek a klid.
- Když se ke zvířeti přibližujete, mluvte na něj, vydávajte rozpoznatelné zvuky. Udělejte to dřív než se zvířete dotknete.
- S koněm vždy zacházejte klidně, ale rozhodně.
- Předvídejte jeho reakce na neočekávané situace.
Prvních let života koně můžeme účelně využít k vytovření bezpečného zázemí zařazením nových gest, nových zvuků a vynalézavých cvičení včetně použití řeči těla pro posílení chodů. Dobré procvičování pobídky pro chod vpřed na pobídku nebo povel je vedení na ruce nebo pomocí jiného zvířete či na dlouhé otěži.
Tímto výcvikem již koni vtisneme požadovaný vzorec chování, například klid v silničním provozu, při pokládání deky, při průchodu vodou a také při cestování ve vozíku nebo na nákladním automobilu. Dobré chování by se mělo posilovat a odměňovat a život s koněm by měl být bez stresu na obou stranách!